Od kritiky k vlastní síle
Seděla jsem na lavičce v Letenských sadech s výhledem na Prahu. Město se třpytilo v ranním slunci, ale já ho neviděla. Praha se probouzela do nového dne, zalitá jemným teplým světlem. Někdo by v tu chvíli viděl romantiku a krásu. Já jsem ale viděla něco úplně jiného – svoji vlastní nedostatečnost. ☀️
V hlavě mi rezonoval hlas, který jsem znala až příliš dobře. Byl přísný, neúprosný a neustále mě srovnával s ostatními. "Nikdy nebudeš dost dobrá," šeptal. "Podívej se na ostatní kouče – mají za sebou úspěchy, certifikace, knihy a perfektní online přítomnost. Ty nemáš nic."🥴
Ten den jsem měla na programu setkání s novou klientkou. Byla to žena, která vedla úspěšnou firmu, ale cítila, že ztratila radost a smysl svého podnikání. Byla jsem nervózní. Jak bych mohla někomu pomoci, když sama bojuji s pocitem, že nejsem dost dobrá?
Když jsem kráčela k místu našeho setkání, zamyslela jsem se nad tím, proč je tak těžké být k sobě laskavá. Proč je snazší kritizovat se, než se ocenit? Míjela jsem skupinku turistů, kteří obdivovali panorama Prahy. Jejich průvodce s nadšením vyprávěl o historii města. "Jak může být tak sebejistý?" napadlo mě. "Co kdyby někdo nesouhlasil s tím, co říká? Co kdyby ho zkritizovali?"
Když klientka dorazila, začaly jsme rozhovor pomalou procházkou směrem k Vltavě. Její příběh byl plný frustrace a kritiky. "Moji zaměstnanci nepracují tak efektivně, jak bych chtěla," stěžovala si. "A konkurence má mnohem lepší marketing. Nikdy nebudu tak dobrá jako oni."
V jejích slovech jsem poznala svůj vlastní vnitřní boj. Uvědomila jsem si, že její kritika vůči okolí byla odrazem jejího vnitřního kritika – stejně jako u mě. A tak jsem jí položila otázku, která změnila nejen její pohled, ale i můj vlastní:
"Co kdybyste na chvíli věřila, že jste přesně tam, kde máte být? Že vše, co jste dosud prožila, vás připravilo na tuto chvíli? Že nejste pozadu, ani napřed – jste přesně na své cestě?"
Zastavila se a dlouze se na mě podívala. "To je..... osvobozující," zašeptala.
Ten okamžik byl pro mě zlomový. Uvědomila jsem si, že moje pochybnosti nejsou pravdou. Jsou jen příběhem, který jsem si tak dlouho opakovala, že jsem mu začala věřit. Moje zkušenosti – ať už z účetnictví, paliativní péče nebo osobních krizí – nebyly slabinou, ale obrovskou předností.
V následujících týdnech jsme s klientkou pokračovaly v našich procházkách. S každým krokem odkládala svou potřebu kritizovat ostatní a nacházela sílu věřit v sebe. A já jsem kráčela stejnou cestou.
Dnes, když pracuji s klienty, vidím jejich příběhy s jasností, kterou mi dala moje vlastní cesta.
Naučila jsem se, že náš vnitřní kritik není nepřítel. Je to hlas, který nás chce chránit – jen zvolil špatný způsob. A naše síla? Ta nečeká na dokonalost. Čeká jen na naše svolení ji konečně použít.
Transformace není o tom, že se zbavíme svého vnitřního kritika. Je o tom, že ho přijmeme a naučíme se s ním pracovat. Když to dokážeme, stane se naším největším spojencem.
Každý z nás má v sobě ten hlas, který nás kritizuje. Ale není to hlas pravdy – je to jen echo našich strachů a pochybností. Pokud dokážeme přepsat příběh, který si o sobě vyprávíme, pak můžeme se ze svých největších slabin vytvořit nejsilnější verzi sebe sama.
Tak co, jste připraveni dát svému vnitřnímu kritikovi novou roli?
💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫
